ponytail

Účel

Sada pravidel, která se vkládá kódovacímu agentovi do kontextu a nutí ho psát co nejmíň kódu. Jádro je rozhodovací žebříček — agent se má zastavit na prvním stupni, který úkol splní:

1. Musí to vůbec existovat? (když ne, přeskoč)
2. Je to už v kódové bázi? (použij)
3. Je to ve standardní knihovně? (použij)
4. Je to nativní funkce platformy? (použij)
5. Je to v nainstalované závislosti? (použij)
6. Dá se to na jeden řádek? (napiš jeden řádek)
7. Teprve pak: napiš minimum, které funguje

Součástí je i režim code review zaměřený výhradně na over-engineering — hledá, co smazat: znovu vynalezenou standardní knihovnu, zbytečné závislosti, spekulativní abstrakce a „flexibilitu" pro případy, které nenastanou.

Odlišnost

Proti obecným prompt-engineeringovým sadám míří ponytail na jedinou veličinu: objem kódu. Zajímavější než samotná pravidla je ale příběh jeho benchmarku — a ten je zároveň hlavním důvodem, proč kartu číst až do konce.

Původní README slibovalo 80–94 % méně kódu. Colin Eberhardt (CTO Scott Logic) ukázal, že baseline byl nafouklý: v repu o 6 232 řádcích šlo v podstatě o ~100řádkový markdown převyprávějící YAGNI, a sedmislovný prompt („Follow YAGNI principles, and one-liner solutions") na původním benchmarku ponytail porazil. Autor benchmark přestavěl proti férovému agentnímu baseline (dvanáct úloh přes Claude Code na reálném FastAPI + React repu) a číslo veřejně snížil na ~54 %.

Nasazení

Zdarma pod MIT. Instaluje se podle agenta různě — jako plugin, přes CLI, nebo zkopírováním souboru s pravidly. Podporuje přes 20 agentů včetně Claude Code, Codexu, GitHub Copilot CLI, Cursoru, Gemini CLI, Windsurfu a Cline.

Zásadní detail z měření JetBrains: samotná instalace nestačí. Aby se pravidla projevila, musí se agentovi reálně dostat do kontextu — u Claude Code přes SessionStart hook.