Hodina už není hodina

Dřív to bylo jednoduché: sedl jsem k úkolu, pustil časovač a za dvě hodiny ho zastavil. Jeden blok času, jeden úkol.

S AI agenty to tak nefunguje. Soustředěné bloky občas zůstávají, ale čím dál častěji souběžně běží několik agentů na různých projektech. Práci odbavují oni, já dělám hlavní rozhodnutí a přepínám mezi nimi. Na čem jsem tedy mezi desátou a jedenáctou pracoval?

Směrem ke klientům se od hodinovky postupně odchází a cena se odvíjí od přínosu. Uvnitř firmy je ale vykazování dále potřeba. Bez něj nevíme, jaké máme marže, kapacity a odhady, ani podle čeho odměňovat. Ruční časovač přitom realitu paralelní práce prostě nezachytí.

Zkusil jsem to tedy obrátit. Člověk nemusí čas hlídat, agent ho zpětně zrekonstruuje ze stop, které po práci zůstaly:
• aktivita na počítači (co bylo na obrazovce),
• běžící AI sessions a interakce v nich,
• kalendář,
• záznamy ze schůzek (Plaud, ...).

Z toho poskládá časovou osu dne a překrývající se čas rozdělí heuristikou: kolik interakce, jak dlouho co běželo, co bylo v popředí. Jak přesně čas dělit, je otázka firemní politiky, ne technologie.

A soukromí? Všechna data o aktivitě zůstávají jen na stroji člověka a po 90 dnech se mažou. Ven odchází jen výsledná osa, kterou člověk před zápisem schválí.

Jak vykazujete práci vy, když vám vedle běží tři agenti? Počítáte čas člověka, nebo čas práce?