Commity.cz sdílí příspěvek kolegy
S AI se posouváme do doby, kdy máme hlavně rozhodovat. Ale všimneme si, když pro rozhodování přestaneme být kompetentní?
AI mi totiž může dát správný výsledek a já přitom odejdu s menším porozuměním, než jsem měl předtím.
I v anketě, kterou jsem tu měl minulý týden, více než půlka hlasujících zvolila jako největší obavu „Odnaučím se to dělat sám“.
Já se to snažím řešit kategorizací. Nejde o to AI používat méně.
Jde o to vědět, co od ní u konkrétního úkolu chci:
📋 Výstup – deleguju a ověřím,
🔍 Výstup i porozumění – AI udělá, já na konci přidám „learning phase“: čemu nerozumím, co se změnilo, co bych měl pochopit?
🧠 Porozumění– začnu sám (human first): cíl, kritéria, vlastní návrh. Teprve pak AI jako oponent.
Rozlišit to pomáhá jednoduchý test: umím jednou větou napsat, co čekám zpátky? Když ne, hrozí, že místo práce deleguji vlastní pochopení.
O tomhle jsem mluvil na jOpenSpace. Pro mě to funguje, ale určitě to není jediná cesta. Máte podobný postup, kdy AI pustit k práci a kdy ne? :-)
K úvahám na tohle téma mě inspirovali Tomáš Baránek a Martin Poliačik. V přemýšlení o tom, jak AI mění nás samotné, jsou mnohem dál. Jestli vás téma zajímá, určitě je sledujte.
